Rozumíte řeči doteků? (autorka: Jana AbelsonTržilová)

Pondělní ráno, autobus plný klimbajících pasažérů, kteří se snaží dohnat to, co jim časným vstáváním bylo odepřeno. Možná jsou jen tiše ponořeni ve svých myšlenkách. Žena středního věku loktem a bokem odstrčí mladíka sedícího na sedačce vedle ní. Poselství je jasné, mladík se posune, a ženě tak uvolní více místa. Dvojice stojící naproti sobě si vyměňuje doteky lásky. Ona mu rukou láskyplně přejíždí po zádech, on se nosem noří do jejích vlasů. Batole v kočárku se svraštěným čelem ostražitě sleduje přítomné. Natočí se k matce a natahuje směrem k ní svou ručku. Ta ji tiše vezme, zmáčkne a hned uvolní. Batole se uklidní, usměje se a otočí nazpět. Dvacetiletá dívka sedí strnule s koženými deskami na klíně. Okolo pravého ukazováčku si neustále omotává pramínek svých blond vlasů, občas si dlaní promne strnulý krk. Z jejích podvědomých pohybů můžeme vyčíst nervozitu. Čeká ji zkouška? Nebo pohovor do prvního zaměstnání? Nikdo neprohodil jediné slovo. Jediným, naprosto dostačujícím a srozumitelným komunikačním prostředkem se stal dotek…

Emoce nadosah

Zkoumání našich schopností nonverbálně komunikovat je předmětem psychologického výzkumu, který se snaží přijít na kloub tomu, jak držení těla, pohyby a výrazy ovlivňují naše emoce a touhy. A dotek je jednou z nich. Přitom ještě relativně nedávno myšlenky, že lidé mohou sdělit a interpretovat emoce přes nonverbální modalitu, kterou je právě dotek, na vědeckou obec nepůsobila příliš věrohodně. Dodnes mnohé tradičněji orientované psychoterapeutické školy odmítají možnost jakéhokoli tělesného kontaktu terapeuta s klientem, snad vyjma úvodního podání ruky.

Americký psycholog Mathew Hertenstein z University of California v Berkeley se naopak cíleně zabývá vyjadřováním emocí a komunikací prostřednictvím doteků. V roce 2009 demonstroval, že každý člověk disponuje vnitřní schopností dekódovat emoce prostřednictvím doteku. Pro sérii studií Hertensteinovi posloužili dobrovolníci, kteří se s šátkem na očích pokoušeli zprostředkovat několik emocí jenom dotekem: zlost, strach, znechucení, lásku, vděčnost, sympatie, štěstí a smutek. Mnoho ze zúčastněných nejprve vyjádřilo z pokusu obavy. „Tato společnost má z doteků fobie,“ prohlásil autor studie. „Nejsme zvyklí dotýkat se neznámých lidí, ani přátel, pokud to není nutné. Tento druh doteku ale přece jen sloužil vědeckým účelům,“ vysvětluje. Výsledek byl pro Hertensteina více než uspokojivý. „Ano, ukázalo se, že člověk je s přesností 78 procent schopen vyjádřit své emoce prostřednictvím doteku. Byl jsem překvapený. Tipoval jsem, že to bude horší, maximálně 25 procent,“ dodal Hertenstein.

Další překvapivé výsledky přinesla studie publikovaná v roce 2012 týmem, který pro pokus použil speciální sken, který měřil aktivitu mozku v okamžiku, kdy byly pokusné osoby (vesměs heterosexuální muži) vystaveny dotekům na lýtku. Dotýkali se jich druhé osoby a participanti se domnívali, že se jedná o muže i o ženy. Asi nepřekvapí, že heterosexuální muži nevnímali moc příjemně doteky, o nichž předpokládali, že pocházejí od jiných mužů. Mozkové skeny však navíc odhalily, že část mozku, která se nazývá primární somatozenzorická kůra, reagovala mnohem ostřeji na dotek ženy než na dotek muže. Experiment byl ale tak trochu podvod, protože mužů se ve skutečnosti vždycky dotýkala žena.

Celý článek naleznete v časopise PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2014.