Odpověď formulovaná věcně příslušným odborem MŠMT (odbor 22):
Dokud není diagnóza zcela potvrzena, nelze měnit vzdělávací program. Žáci se tedy nadále vzdělávají podle „běžného“ RVP, resp. ŠVP. Škola ale může vytvořit pro dítě „plán podpory“ = IVP bez doporučení školského poradenského zařízení a v něm specifikovat potřebná vyrovnávací opatření, která jsou bez finančních nároků.
+ komentář PhDr. Jany Zapletalové:
„Vždy lze vyhodnotit , co je důvodem neprospěchu. Pokud je příčinou například psychiatrická diagnóza nebo sociální a etnická příslušnost, měla by být taková vyšetření, která potvrdí nebo vyvrátí diagnózu. Navíc WISC III není jediným nástrojem a mnohem důležitější je vlastní klinická práce psychologa. Ve školním prostředí, ale i v poradenském zařízení ,je nezbytné pozorování žáka při plnění učebních úloh, pedagogická diagnostika a případně vyhodnocení sociální zralosti dítě v kontextu s jeho emocionalitou. Ze sdělení navíc vyplývá, že dítě bylo úzkostné, což je třeba i při opakovaných návštěvách dítěte redukovat, v žádném případě tedy nelze proces oddalovat a to z důvodů opakovaného použití stejného testu, protože postupů i nástrojů pro práci s takovým dítětem je k dispozici řada, včetně přímého pozorování, které je možné udělat i ve spolupráci se školou tak, aby dítě mělo pocit větší jistoty, vše samozřejmě v souladu s komunikací s rodiči žáka“
